Jak opravdu ušetřit?

To je otázka, nad kterou si láme hlavu v posledních měsících většina českých domácností. Důvodem je především energetická krize způsobená válkou na Ukrajině a s ní související zdražování elektřiny, plynu, pohonných hmot, potravin a mnoha dalších položek, bez kterých se lidé v běžném životě neobjedou. Úspory jsou však dle mého názoru zásadní pro zdravé finance bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází ekonomika, nebo my samotní.

V průběhu života každého z nás nastane několikrát situace, kdy potřebujeme zaplatit nějaký nečekaný, avšak nutný, výdaj (oprava auta, výměna ledničky atd.). Pokud v takové situaci nebudu mít ušetřen potřebný obnos peněz, budu muset radikálně omezit svoje běžné výdaje, což často není dost dobře možné, nebo si půjčit. Půjčka je však podle mě ta úplně nejhorší varianta.

Z výše uvedeného vyplývá, že bez úspor není možné efektivně nakládat s penězi a spravovat je tak, abych mohl být v klidu a nestresoval se neustále tím, co přinesou příští dny. Proto je téma úspor vůbec prvním článkem na mém blogu.

Proč šetřit?

K tomu, abych začal šetřit, mě mohou vést dva základní důvody. Buď šetřit jednoduše musím, protože moje příjmy nepokrývají mé výdaje. Takovou situaci označuji jako vynucené šetření. Druhým důvodem je to, že šetřit chci. Motivací pro takové (nevynucené) šetření může být mnoho – vysněná dovolená, nové auto, spoření na důchod, investování, nebo vnitřní uspokojení se skromným stylem života a minimalismem.

Paradoxně je podle mě v určitém smyslu daleko jednodušší dělat vynucené úspory, i když životní situace dotčeného člověka zdaleka jednoduchá není. Takový člověk prostě šetřit musí, protože nemá jinou možnost. Jedinou otázkou je, jak úspor dosáhne. Oproti tomu ten, kdo spořit chce a není k tomu nucen, musí nejdřív najít motivaci, aby se do šetření pustil. Bude to pro něj znamenat pravděpodobně určitou ztrátu komfortu, změnu zaběhlé rutiny, omezení se atd. Všechny tyto faktory budou působit demotivačně a ztěžovat snahu o dosažení vytčeného cíle.

Vynucené šetření

Jak jsem zmínil výše, v životě každého z nás může nastat situace, kdy budeme okolnostmi přinuceni začít šetřit každou korunu, kterou vyděláme. Může se jednat o okamžik, kdy přijdu o práci a výrazně klesnou moje příjmy, případně mi vzrostou životní výdaje (vysoká inflace, narození potomka atd.). Nejde tedy o nic neobvyklého, a proto je dobré být na takovou situaci připraven a vědět, jak se zachovat.

Je potřeba zdůraznit, že v případě vynuceného šetření jde skutečně o škrtání výdajů na naprosto nezbytné minimum bez ohlížení se doleva a doprava. Jedině tak se dá z této krizové situace dostat co nejrychleji a bez zbytečného vyhazování peněz, kterých se nám už tak nedostává. Zde jsou body, kterými bych se v takové situaci řídil já:

• Vymazat slovo "půjčka" z hlavy, aby mě nemohlo ani napadnout. Každá půjčka totiž stojí něco navíc, co mi do budoucna ještě víc přitíží. Ať už to jsou úroky, které platím tomu, kdo mi půjčil, nebo duševní nepohoda a napětí, které v sobě ponesu, když si půjčím třeba i bez úroku od rodiny, nebo přátel. Jakákoli půjčka na nenadálé a neplánované výdaje je spojena s vysokými úroky, jejichž placení je neefektivním vyhazováním peněz. O to víc, pokud jsem v situaci, kdy otáčím každou korunu. Sám se řídím tím, že si neberu žádnou půjčku s jedinou výjimkou, kterou je hypotéka. Můj přístup je jednoduchý. Pokud na něco nemám peníze, tak si to prostě nemůžu koupit. Hypotéka je jedinou výjimkou, protože než bych ze svého příjmu vydělal na dům, už bych ho nepotřeboval. V tomto případě neexistuje lepší možnost.
• Splatit půjčky (pokud bych teoreticky nějakou měl).
• Sestavit si přehled všech příjmů a výdajů. Asi nejlepším a nejpřesnějším způsobem je projít si veškeré pohyby na svém bankovním účtu za poslední rok. Zabere to pár hodin času, ale jednoznačně se to vyplatí, protože v celoročním přehledu zachytíte i pravidelné výdaje, které platíte např. ročně. Ty mohou ve výsledku dělat nemalý rozdíl.
• Označit nezbytné výdaje. Řádek po řádku projdu jednotlivé pohyby na svém účtu a označím poctivě opravdu jen nezbytné výdaje.
• Sestavit rozpočet. Jako příjmy pro sestavení funkčního rozpočtu uvažuji jen pravidelné a "jisté" příjmy. To znamená, že u výplaty od zaměstnavatele beru v úvahu je tu částku, která odpovídá mojí pracovní smlouvě. Cokoli nad tuto částku jen vítaný bonus. Následně sečtu veškeré označené nezbytné výdaje za celý rok, vydělím je dvanácti a v tu chvíli mám porovnání měsíčních příjmů a výdajů. Pokud mi vyjde, že moje příjmy jsou vyšší než výdaje, je z velké části vyhráno. Dokážu ze svých příjmem zaplatit všechny nutné výdaje, a ještě mi něco zbyde k ukládání pro budoucí nenadálou potřebu. Nakonec si nezapomenu znovu projít všechny výdaje, které jsem neoznačil jako nezbytné, abych si je zapamatoval a přestal je dělat. Pokud tak neučiním, sestavený rozpočet nebude funkční. V případě, že jsou výdaje vyšší než příjmy, musím hledat další úspory v nezbytných výdajích.
• Najít úspory v nezbytných výdajích. Toto už je opravdu tvrdá fáze šetření, ale přesto je mnoho oblastí, kde je možné výdaje celkem značně snížit. Na internetu je možné najít desítky článků s tipy, na čem všem a jak je možné ušetřit. Vybral jsem ty, jejichž přínos vidím jako největší:
• Neřesti – cigarety, alkohol, sladké atd. Mnoho lidí je zařazuje do nezbytných výdajů, i když pro život nezbytné nejsou. Ve skutečnosti nám spíš škodí. Zbavení se těchto závislostí prospěje tedy nejen naší peněžence, ale především zdraví.
• Jídlo. Výdaje za nákup potravin tvoří největší část našich měsíčních útrat. Proto se v této oblasti skrývá velký potenciál k úsporám. Prostudování akčních letáků obchodů v okolí na příští týden a sestavení jídelníčku podle toho, co bude v akci, ušetří stovky až tisíce korun měsíčně. Nic dalšího nekupuji, k čemuž může pomoci i to, když si do obchodu vezmu jen odpovídající hotovost a platební kartu nechám doma.

V případě jídla si neodpustím poznámku, že má zásadní dopad na naše zdraví. Proto se při nákupu potravin vždy řídím nejprve zdravotním hlediskem a až následně cenou. Zničené zdraví nestojí za sebevětší hromadu peněz. Ty je možné uspořit a vydělat výrazně rychleji mnoha jinými způsoby.

• Energie. Z vlastní zkušenosti vím, že snížení teploty vytápění domu o 1 °C (v našem případě z 21,5 na 20,5 °C) vedlo k poklesu spotřeby plynu o více než 20 %. Měsíčně jsme díky tomu ušetřili několik set korun. Co se týče elektřiny, největší úsporu zajistí nákup nových, maximálně úsporných spotřebičů (lednice, mrazák, pračka, trouba atd.). Na ty je však potřeba nejdříve uspořit peníze. Zhasínání světel, kde nejsou potřeba, a vytahování všech aktivně nepoužívaných spotřebičů ze zásuvek také pár korun ročně ušetří.
• Doprava. Kam to jde, chodím pěšky, nebo jedu na kole. Zdravotní benefit je jednoznačný a úspora především u pravidelných cest je moc příjemná. Jedno z bývalých zaměstnání jsem měl 30 km od domu, a když to jen trochu šlo, jezdil jsem na kole. V porovnání s jízdou autem jsem každý den ušetřil téměř 100,- Kč.
• Předplacené služby. Zde má na mysli televizi (případně Netflix apod.), mobilní tarif, internet, časopisy, noviny atd. Je mi jasné, že kompletně zrušit mobil v dnešní době není úplně jednoduché a možné, ale tarif bych osekal na absolutní minimum. Stejně bych přistoupil k internetu, který bych ale nerušil úplně, protože může být zdrojem tipů na další úspory a zdrojem kvalitních informací ze světa financí.
• Zvýšit příjmy. V tomto případě obecně nejde o tak rychlé řešení jako v případě snižování výdajů, které zafunguje prakticky okamžitě. Avšak i na straně příjmů je možné si polepšit během několika málo týdnů, či měsíců. Stačí probrat veškeré nepotřebné věci (oblečení, hračky po dětech, nepoužívané spotřebiče atd.) a prodat je někomu, kdo je rád využije. Dále bych si určitě připravil silné argumenty, proč by mi měl zaměstnavatel zvýšit plat a následně si s ním na toto téma promluvil. Z vlastní zkušenosti vím, že zajímavou variantou je i vedlejší přivýdělek na živnostenský list, se kterým je spojena minimální administrativa. Za pár hodin v týdnu si můžete přilepšit třeba i o několik tisíc každý měsíc.

Z výše zmíněných bodů je snad patrná pozitivní zpráva, že naprostá většina problematických situací v oblasti osobních a rodinných financí má řešení. Uznávám, že nejde o řešení jednoduchá a příjemná, ale pokud člověk udrží maximální disciplínu, zkrátí tím to nejtěžší období bolestivých úspor na nutné minimum a do budoucna na tom bude už jen lépe.

Nevynucené úspory

Oproti situaci, kdy šetřit musím, abych dokázal dlouhodobě a bez dluhů fungovat, jsem při nevynucených úsporách motivován především svým vlastním přesvědčením, že je to správná cesta. Jde především o práci s vlastní hlavou, emocemi a psychikou. Proto si myslím, že je z tohoto pohledu pro mnoho lidí daleko těžší dosáhnout vytčeného cíle úspor, když k nim nejsou nuceni žádným vnějším vlivem, ale "pouze" svojí vlastní vnitřní motivací. Proč bych si odpíral něco, co mám rád, když na to mám?

Tahle otázka se mi do hlavy vkrádala už mnohokrát, ale ve většině případů jsem dokázal sám sobě vyargumentovat, proč je lepší volbou šetřit. Posledním takovým případem byla moje zamýšlená koupě nového horského kola. Musím říct, že jízda na kole přírodou, kdy si pořádně máknu, mi skvěle vyčistí hlavu a moc si ji užívám. Nová kola jsou navíc od určité cenové úrovně zajímavá nejen designově, ale i po technické stránce. V porovnání s mým osm let starým kolem (v té době jedním z nejlevnějších modelů) by to byl ohromný skok dopředu. Po tak dlouhé době už bych si nové kolo nejspíš i zasloužil. Obhajitelné důvody ke koupi by tedy byly. Je však vždy potřeba nezůstat jen u nich a zamyslet se i nad protiargumenty.

Asi nejzásadnější z nich z mého pohledu je ten, že kolo samotné ovlivňuje můj výkon a zážitek z jízdy jen zanedbatelně. Nejsem takový profík, abych mezi jednotlivými koly poznal citelný rozdíl. Z vlastní zkušenosti také vím, že při sportu jde především o to, jestli má člověk dostatečně natrénováno. Zbytek je nepodstatný. Dále bylo potřeba uznat, že i když má moje kolo svoje léta, je v docela dobrém stavu. Průběžně se o něj starám, jak dovedu, a když už je něco nad moje síly, tak to vyřeší profesionální servis jednou za dva roky v hodnotě do 500,- Kč. Nakonec je potřeba si říct, že v posledních několika letech mám na kolo naprosté minimum volného času. S vědomím toho všeho není jediný rozumný důvod, proč si nové kolo kupovat. Už jen takto jednoduchým srovnáním pro a proti a určitou mírou sebekázně jsem se vyhnul výdaji okolo 25 000,- Kč.

Co považuji za důležité, je fakt, že stejným způsobem přistupuji i k daleko menším výdajům. Například k holiči chodím jen výjimečně před významnými událostmi, jinak mě stříhá manželka. Na svém vzhledu si nijak extra nezakládám a rozdíl mezi ostříháním od profesionála a od manželky je z mého pohledu minimální. Proč bych tedy zbytečně utrácel několik stovek měsíčně, když nemusím?

Oblečení je úplně stejná písnička. Všechno nosím do doby, než to začne jevit citelné známky opotřebení. Takové kusy jsou pak převedeny do kupičky určené pro domácí užití, kde vydrží ještě hodně dlouho. Spoustu domácích triček už mám více než 10 let. Je fakt, že v současnosti už jsem na hraně s ošacením do práce a budu přinucen se vydat koupit pár nových kousků, ale tímhle přístupem ušetřím ročně tisíce korun. V tomto případě jde opět o to, že v oblečení nevidím skoro žádnou přidanou hodnotu, a proto za něj chci platit jen naprosté minimum peněz.

Výše uvedené dle mého názoru jen potvrzuje, že dobrovolné/nevynucené šetření je poháněno především vnitřním nastavením a dost možná přístupem k životu každého člověka. Jsem přesvědčen, že spousta lidí si nakupuje některé věci jen proto, aby lépe zapadli do svého vnějšího okolí. Kdyby se ale poctivě zamysleli nad tím, jestli tyto věci skutečně potřebují oni sami, zjistili by, že tomu tak není.

Velmi přesně toto nastavení společnosti vystihuje výrok Willa Smithe, který jsem nedávno objevil: "Too many people spend money they haven't earned, to buy things they don't want, to impress people they don't like.". Souhlasím s tím, že mnoho lidí utrácí peníze za věci, které ve reálně nepotřebují, jenom proto, aby nevypadali hloupě před někým, kdo jim je ve skutečnosti ukradený, nebo ho nemají rádi. A vůbec nejhorší na tom je, že si na takové utrácení půjčují peníze, čímž si zbytečně komplikují život.