Zmrzlina vs. veřejná doprava

Vítejte u souboje dvou nesourodých soupeřů. Na jedné straně chuťově vynikající zmrzlina, na druhé straně (možná překvapivě) pohodlná a spolehlivá veřejná doprava. A v jaké disciplíně budou oba soupeři zápolit? Půjde doslova o souboj hodnot. Tak pojďme na to!

Ještě než klání začne, vysvětlím, jak k výzvě na souboj hodnot došlo. Stalo se to před pár týdny během naší rodinné dovolené v Řecku. Jednoho rána jsme veřejnou dopravou odjeli do přístavu s cílem absolvovat celodenní výlet lodí. Během kotvení na jednom z ostrovů jsme se s rodinou zastavili na zmrzlině a v okamžiku, kdy jsem z úst zmrzlináře uslyšel celkovou cenu, se v mé hlavě pomalu začala rodit myšlenka na tento souboj.

Možná už tušíte, kam mířím. Cena zmrzliny pro celou rodinu byla k mému překvapení vyšší než cena zpátečních jízdenek autobusem (opět pro celou rodinu) do města vzdáleného 15 km. Řečí čísel šlo o 14,- EUR za zmrzlinu a 12,60 EUR za autobus. Z pohledu peněžní hodnoty tak v našem souboji vede zmrzlina.

Jakmile opadlo moje prvotní "zděšení", uvědomil jsem si, že podobná situace panuje taky u nás v České republice, i když zřejmě ne v tak velké míře. V sousední vesnici si mohu koupit malou točenou zmrzlinu za 30,- Kč, zatímco jednosměrná cesta autobusem do 10 km vzdáleného města mě přijde na 24,- Kč. Přestože tento (ne)poměr cen obou statků platí už zřejmě spoustu let, uvědomil jsem si ho plně až nyní. Ale proč tomu tak je? A neměl by ten poměr cen být obrácený?

Osobně vnímám jako daleko hodnotnější veřejnou dopravu. Zmrzlina dokáže jen dočasně uspokojit moji chuť na sladké, což je asi jediný její benefit. Zároveň s tím však taky buduje stále častější a intenzivnější chuť dát si něco sladkého znovu a postupně nás dělá závislými. O souvisejících negativních dopadech sladkého (tedy cukru) na zdraví již bylo napsáno mnoho odborných studií.

Oproti tomu veřejná doprava mě dokáže dostat kamkoli za cenu často výrazně nižší, než kdybych jel autem. Během cesty se navíc nemusím soustředit na řízení a mohu si číst, učit se, pracovat atd. Tím si mohu ušetřit spoustu času. Je pravdou, že člověk nemá někdy potřebný klid, soukromí, pohodlí, ani není tak flexibilní. Přesto podle mě přínosy veřejné dopravy převažují nad nevýhodami. Z tohoto pohledu zmrzlina výrazně zaostává.

Musím však přiznat, že i já si občas zmrzlinu bez většího váhání koupím, přestože je její cena evidentně přehnaně vysoká vzhledem k vnitřní hodnotě, kterou ji přisuzuji. A proč tomu tak je? Jsem přesvědčen, že to je cukrem. Cukr je dle mnoha studií návykový a stal se tak bez nadsázky legální drogou. Proto jsme za zmrzlinu a další sladké schopni utrácet opakovaně nesmyslně vysoké částky stejně jako za další závislosti, kterými jsou cigarety, alkohol atd. Opojeni těmito drogami jsme se v průběhu doby přestali zamýšlet nad skutečnou hodnotou věcí, za které platíme. Pro mě osobně je to velké poučení do budoucna, abych každý výdaj ještě pečlivěji promyslel.

Na závěr musím přiznat, že jsem jako Finanční Kuchař selhal při nákupu řecké zmrzliny i z jiného pohledu. Koupili jsme ji totiž přímo v přístavu, kde jsou logicky nejvyšší ceny vzhledem k množství procházejících turistů. Jsem si jist, že bychom pár eur ušetřili, pokud bychom popošli byť jen o 500 metrů dále. Byl to učebnicový případ impulzivního nákupu, kterým jsme se zbytečně připravili o peníze. Další poučení pro příště je na světě.

Může se zdát, že v dnešním souboji vcelku jasně vyhrává zmrzlina. Rozhodně tomu tak je, co se týče peněžní hodnoty, kterou jsme ochotni za ni dát. Vnitřní hodnota je ale z mého pohledu výrazně na straně veřejné dopravy. Výsledek tak v tuto chvíli vidím spíš jako remízu. Osobně se do budoucna budu snažit o to, abych platil za všechno takovou cenu, která podle mě bude odpovídat reálné hodnotě dané věci. To samé přeji i vám.